Svátek má: Alena

Komentáře

Jan Campbell

analytik, publicista

Ciolkovskij – Čiževskij – Pandemie

Prorok je ten, kdo vidí daleko dopředu, ale zároveň vidí všechno kolem sebe, protože budoucnost začíná dnes - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (1857-1935)

V příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody - pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní pevnosti a mají hloubkou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka ignoruje, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky (12.4) Jurije Alexejeviče Gagarina (1934 - 1968).


Tento sovětský kosmonaut jako první člověk v historii vzlétl do vesmíru 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. Obletěl Zemi, po 108 minutách přistál a spolutvořil historii. Její kořeny jsou po staletí živené lidskou a vědeckou zvědavostí. Tu prokázala celá řada ruských vědců, často označovaných jako představitelé ruského kosmismu. Toto filozoficko – kulturní hnutí vzniklo v Rusku v 19. století. Jeho základ tvoří široká teorie filozofie přírody, kombinovaná s prvky náboženství, etiky, historie filozofie, vzniku, evoluce a budoucnosti vesmíru a lidstva. Základ hnutí byl položen na tradici východního, západního a náboženského vědění Ruské ortodoxní církve. Pravděpodobně nejznámějšími představiteli ruského kosmismu na Západě jsou:
  • Nikolaj Fjodorovič Fjodorov (1829 –1903), originální ruský náboženský myslitel, filozof a představitel ruského kosmismu a předchůdce transhumanismu. Byl zástupcem radikálního prodloužení života pomocí vědeckých metod, lidské nesmrtelnosti a vzkříšení mrtvých.
  • Nikolaj Ivanovič Kibalčič (1853–1881), ruský revolucionář, spolupracovník atentátu na Alexandra II (13.31881) a vynálezce. Ve vězení vypracoval Projekt vzduchoplaveckého přístroje od bývalého posluchače vysoké školy dopravního inženýrství Nikolaje Ivanovice Kibalčiče, člena ruské revoluční strany. V něm obhajoval letadlo poháněné reaktivním pohonem. Svět se o práci dověděl až v roce 1918. Jeden z měsíčních kráterů nese jeho jméno.
  • Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (1857–1935), ruský a sovětský vědec, průkopník teorie raketových letů je všeobecně považován za zakladatele soudobé kosmonautiky. V roce 1929 vytvořil teorii pohybu vícestupňových raket v zemském gravitačním poli, projektoval raketová paliva apod. Je po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce, planetka (1590) Tsiolkovskaja a Ciolkovského rovnice. Zajímavá je jeho myšlenka animovaného atomu (panpsychism). Během svého života publikoval řadu povídek, ilustrujících jeho myšlenky a fantasie. Práce Svobodný prostor (1883) je jednou z nejznámějších.
  • Vladimir Ivanovič Vernadskij (1863–1945), ruský a ukrajinský mineralog a geochemik, jehož vědecká práce spojuje přírodní vědy s filozofií. Vytvořil teorii noosféry - představy vesmírné evoluce. Noosféra je po geosféře a biosféře v pořadí třetí fází vývoje Země. Je zakladatelem nových vědních oborů geochemie, biogeochemie a radiogeologie. Přednášel i v Praze, kde mu byl dokonce nabídnut azyl. Odmítl ho. Pochopil jsem jeho odmítnutí po bezvýsledné snaze organizovat v Praze (2015) vzpomínku jeho 70. úmrtí. Ruská akademie přírodních věd (RAPV) jejíž, zahraničním členem je autor příspěvku, považuje vědu za národní vlastnictví a jako základ prosperity státu (RF). RAPV má ve znaku a vyznamenáních hlavu Vernadského.
  • Alexander Leonidovič Čiževskij (1897–1964), byl interdisciplinární vědec a biofyzik, zakladatel heliobiologie (studium vlivu slunce na biologické procesy), aero-ionizace (studium vlivu ionizovaného vzduchu na biologické procesy a živé bytosti). Zkoumal také kreativitu, její příčiny a kontext v dějinách kultury a biografií géniů. V práci používal statistické metody. Ústředním tématem historiometrie jsou vývoj talentu a individuální i společenské předpoklady tvořivosti v kontextu slunečných cyklů, klimatu a masové činnosti lidí. Čiževskij je znám také kvůli pracím v oblasti kosmické biologie, biologických rytmů a hematologie. V roce 1935 objevil metachromasy of bacteria – dnes známý pod názvem Chizhevskii - Velkhover effect – dovolující předpovědět škodlivost solárních emisí na planetu a vesmír. V roce 1939 byl čestným prezidentem mezinárodního kongresu v New Yorku - International Congress of Biophysics. Návrh na Nobelovu cenu pro Čiževského byl v tehdejším SSSR oceněn politickými ignoranty a jejich slouhy kritikou a vězením.

V roce 1996 profesor Suitbert Ertel (University of Goettingen) zpracoval Čiževského statistická data v kontextu solární aktivity v období 1700-1985 a zveřejnil dnes používaný Master Index of Violence from Below (MIVE). Planeta 3113, objevená sovětským astronomem Nikolajem Stěpanovičem Černychovem (1931–2004) v roce 1978 nese jméno Čiževskij. V době rusofobie a přepisu historie stojí za zmínku, že na počest manželského páru Černychových byl pojmenován asteroid (2325) Černych, objevený v roce 1979 českým astronomem Antonínem Mrkosem (1918 – 1996). Ten objevil množství planetek a komet, z nichž nejznámější je kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Proč se zmiňuji o ruském kosmicismu, jeho představitelích a specificky o Čiževském?



Při obhajobě disertace v březnu 1918 Čiževskij vystupoval ne jako historik, ale historik-sociolog. Není předmětem příspěvku rozebírat obsah a objem disertace. Za zmínku stojí, že Čiževskij objevil statistické zákonitosti všeobecného vývoje historického procesu více než tisícileté evropské civilizace, zjistil a dokázal tzv. stopu slunce, nebo sluneční stopu. O svém objevu se zmínil švédskému zakladateli fyzikální chemie, Svante August Arrhenius (1859 –1927). Ten v roce 1903 obdržel Nobelovu cenu za elektrolytickou teorii disociace, zabýval se eugenikou, předpověděl mimo jiné vliv oxidu uhličitého na oteplování celé planety, přednesl Čiževského objev během zasedání Švédské Aakdemie Věd a pozval ke spolupráci. V témže roku měl Čiževskij přednášku v Moskvě na téma Astronomie, fyziologie, historie. V této přednášce poprvé v historii byla spojovací nití témat sluneční aktivita. Ta vkládá svoji rytmiku nejenom do živých individuí, ale i do biologických a lidských společenství v doplnění sezónních a denních rytmů, způsobených kinematikou pohybu Země ve Vesmíru.

V následné přednášce nazvané Vliv periodické činnosti Slunce na vznik a vývoj epidemií (Kaluga, 1922) Čiževskij jako první člověk v historii vysvětlil vliv elektrických, magnetických, elektromagnetických perturbací ve vnější fyzicko – chemické sféře na vznik, šíření a intenzitu epidemií. Aby toho nebylo málo, vyslovil ještě několik teoretických úvah, jejichž platnost potvrdil život a věda, která z nich žije dodnes, aby se o něm ve veřejnosti nezmiňovala. Z mnoha důvodů o nichž se nebudu rozepisovat, Čiževskij po dvou letech (Kaluga,1924) krátce představil statistický výzkum asijské cholery a napsal v brožuře nazvané Fyzické faktory historického procesu (v překladu autora): Cholera nikdy nezmizí z tváře Země, odejde na chvíli na jiné místo, aby se zkoncentrovala a mohla s větší silou zvítězit nad velkými prostranstvími. Periody zátiší – kdy se koncentruje – se překrývají se zátiším Slunce a vznikem slunečních skvrn. Při zvýšení sluneční síly cholerové epidemie často nabírají všeobecný hrůzostrašný charakter.

Vznikla všeobecná otázka: Opakují se vrcholy epidemií infekčních onemocnění v rytmu sluneční cykličnosti a aktivity? Téma nebylo věnováno lékařsko – ekologickým aspektům ve spojení Země – Slunce, ale dynamice sociálně – historických procesů ovlivňovaných fyzickými charakteristikami spojení Země – Slunce. Čiževskij nikdy neignoroval a nepodceňoval roli hospodářských a politických faktorů. Svojí prací formuloval vždy nové a důležité otázky a také postulát (v překladu autora): …mají pouze ukázat, že objektivní výzkum vztahu Země – Slunce a jiných jevů přírody, které se doposud jevily jako oddělené, může vynést na světlo nejrůznější případy psychického a celospolečenského života člověka.

Dílo Čiževského bylo silně ovlivněno Vernadským. Byla to Biosféra, která ukázala Čiževskému jak uplést pro nás velikonoční pomlázku. Celkové dílo představuje totiž spletený svazek minimálně dvou komplexních vědeckých oborů: 1) všeobecné biologie, fyziologie a medicíny a 2) geofyziky, meteorologie a astronomie. Čiževského pomlázka se proto nabízí i v době post-velikonoční jako prostředek k probuzení se při východu slunce v době karantény a zamyslet se, zda zvolená cesta a prostředky k vítězství nad pandemií strachu z koronaviru jsou opravdu správné a udržitelné. Neuškodí myslet v kontextu slunečních aktivit v době vzniku a zpomalení šíření viru, dostupných statistických faktů států, které mají dlouhou hranici s ČLR a statisticky nerelevantní onemocnění koronou. Ignorovat nelze také zprávy (2?) USA diplomatů z roku 2018 z kontrolních návštěv laboratoře ve Wu-chanu, dlouhodobé plánování sofistikovaných akcí a hospodářské a politické faktory, které Čiževskij bral vždy na vědomí. Přečíst si rozhovor Velkého inkvizitora (Dostojevského) s Bohem také neuškodí.

Moderní historie ČR nabízí zamyslet se nad výsledky odborné pracovní skupiny pro chronobiologii bývalé Československé bioklimatologické společnosti Československé akademie věd (1983 – 1992), nad Rychnovskou bouřkou v roce 1998, výsledky 18. semináře Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí (12. - 14. května 1998, Observatoř Upice), biologickými rytmy v patogenezi a terapii kardiovaskulárních nemocí a v neposlední řadě i nad lesy v pandemii kůrovce. Lesy poskytují člověku záchovné a společenské funkce. Ty jsou mnohonásobně významnější, než hospodářský zdroj dřeva. Nevím, zda lesy jsou v zákonech ČR hodnotově a významově legalizovány. Vím však, co znamená obsah citátu Konstantina Eduardoviče Ciolkovského: Planeta je kolébkou mysli, ale nikdo nemůže věčně žít v kolébce (moto na UN Conference on the Exploration, Peaceful Uses of Outer Space, 1969). Víra, kterou přijímám pod tíhou důkazů a která je vynucená strachem či autoritou, není víra.   Souhlasu netřeba.

Jan Campbell